DRK: Civilisté zajati uprostřed válečné vřavy na východě Konga

Od září 2007, kdy se obnovily boje v Severním Kivu na východě Demokratické republiky Kongo, dochází k masivnímu vysídlování obyvatel v regionu. Dohoda o klidu zbraní podepsaná v lednu 2008 nebyla respektovaná a navzdory přítomnosti mírových sborů OSN (MONUC) se na konci srpna znovu v plné síle rozhořely boje mezi různými ozbrojenými skupinami a konžskými ozbrojenými silami (FARDC). Jen malý počet humanitárních organizací má přitom kontinuálně fungující programy také mimo hlavní město provincie Gomu.

Statisíce lidí uprchly ze svých domovů v zoufalé snaze nalézt bezpečí. Útulek nacházejí v hostitelských rodinách, v uprchlických táborech nebo v lesích, kde nepřestávají být v ohrožení před ozbrojenými skupinami. Vysídlení obyvatelé, z nichž někteří byli nuceni utíkat opakovaně, nemají vůbec žádný nebo jen omezený přístup ke zdravotní péči, jídlu, vodě a často nemají ani jednoduché přístřeší. Velké břímě snáší rovněž místní rodiny, které často poskytují přístřeší těm, kteří byli nuceni uprchnout.

Navzdory mandátu od OSN nejsou sbory MONUC schopny chránit civilní obyvatelstvo před násilím a nuceným vysídlováním. Po listopadovém obsazení města Rutshuru oddíly rebelů vyslal MONUC do města ozbrojený humanitární konvoj. Tento krok hrozí ještě více zastřít rozdíl mezi vojenskou a humanitární činností v regionu.

Vysídlení obyvatelé jsou rovněž extrémně ohroženi jinak snadno léčitelnými nemocemi a podmínkami, jako jsou např. spalničky, podvýživa, respirační onemocnění, průjmy či porodní komplikace. Z různých oblastí jsou kromě toho hlášeny případy cholery a to i z takových, kde toto průjmové onemocnění jinak nepatří mezi vážná zdravotní rizika. Mezi rizikové faktory při šíření cholery patří špatné hygienické podmínky, nedostatek čisté vody, neustálý pohyb obyvatelstva a přeplněné uprchlické tábory.

Lékaři bez hranic působí napříč provinciemi Severní a Jižní Kivu, kde poskytují krizovou zdravotnickou pomoc, primární a sekundární zdravotní péči, pomáhají s vodním a odpadovým hospodářstvím a distribuují základní vybavení, jako např. materiál na zbudování přístřeší a deky. Lékaři bez hranic provozují nemocnici v Rutshuru, která ve své činnosti bez přerušení pokračovala i během bojů přímo v Rutshuru a v blízkém městě Kiwanja. V reakci na zhoršující se situaci Lékaři bez hranic krizovou pomoc nadále rozšiřují. Vzhledem k nedostatku bezpečnosti a probíhajícím bojům však stále existují oblasti, které jsou pro pomoc nepřístupné a jejichž obyvatelé nemají žádný přístup ke zdravotní péči.

Zatímco se pozornost médií soustředí na boje v provinciích Severního a Jižního Kivu, obětí četných nájezdů rebelů z Armády božího odporu se stávají i obyvatelé provincie Haut-Uele. Kromě toho trvalá nedostupnost či nedostatek zdravotní péče a propukající epidemie ohrožují i obyvatele dalších regionů, např. v provincii Katanga, kde v roce 2008 propukla epidemie spalniček, na niž byli Lékaři bez hranic nuceni reagovat plošným očkováním dětí ve věku od 6 měsíců do 15 let, týkající se více než 225 000 dětí, či epidemie cholery v Lubumbashi a Likasi, při které touto nebezpečnou chorobou onemocnělo na 4000 lidí.