Myanmar/Barma: Navzdory zájmu po cyklónu Nargis naléhavé zdravotní potřeby obyvatel zůstávají mimo mezinárodní pozornost

2.května 2008 zasáhl Myanmar/Barmu svou strašlivou silou cyklon Nargis a situaci v zemi tak vrátil na první stránky světových deníků. Delta řeky Iravadi byla zcela zdevastována a přibližně 130 000 lidí zemřelo, nebo je nadále pohřešováno. Tato katastrofa se stala jen další ranou pro obyvatele země vedené od roku 1962 vojenským režimem, v mnoha oblastech ničené vleklými konflikty a po většinu času zapomenuté okolním světem. Myanmar dlouhodobě trápí problém s nedostatečnou zdravotní péčí, způsobený nedostatkem investic jak ze strany vlády, tak i mezinárodního společenství. Výdaje na zdravotnictví na jednu osobu činily v roce 2007 pouhých 0,70USD, což je 0,3% hrubého domácího produktu země. I částka vydaná na pomoc obyvatelstvu Myanmaru v rámci mezinárodní humanitární pomoci činila pouhých 3 USD na osobu, což je nejméně na světě. Vědomé přehlížení nutnosti léčby nemocných s HIV/AIDS, tuberkulózou či malárií stojí každý tok tisíce lidských životů.

Když se zprávy o rozsahu katastrofy rozšířily za hranice, začala do země proudit materiální pomoc. Během 48 hodin po zásahu cyklonu byly na místě týmy Lékařů bez hranic, které začaly poskytovat krizovou pomoc lidem v nejhůře postižených oblastech hlavního města Yangon a v deltě řeky Iravadi. Od té doby se zhruba 750 pracovníků staralo o více než půl milionu lidí, kterým dodávali potraviny, pitnou vodu, přístřeší a samozřejmě i zdravotní a psychosociální péči. Tato pomoc se dostala k potřebným převážně díky úsilí místních spolupracovníků organizace, protože po několik týdnů vláda odmítala vydat víza mezinárodním expertům, kteří se na pomoci obětem cyklonu měli také podílet. Poté co se situace stabilizovala a do země se dostalo více humanitárních organizací, byli Lékaři bez hranic schopni předat řadu svých aktivit do jiných rukou. V některých hůře dostupných oblastech je ovšem pomoc stále omezená, jako např. v Bogaley, kde Lékaři bez hranic i nadále zůstávají. Další součástí péče je kontrola nutričního stavu obyvatel v deltě. Bohužel obtíže v doručování dostatečné pomoci k těm nejvíce zranitelným panují v celé zemi.

V kontrastu s úsilím pomoci obětem cyklonu Nargis vojenská vláda Myanmaru i mezinárodní společenství nadále zcela ignorují potřebu léčby pacientů s HIV/AIDS. Jen v roce 2007 zemřelo na tuto nemoc 25 000 lidí. Přibližně 75 000 lidí nutně potřebuje antiretrovirovou terapii. K této léčbě má však přístup jen 20% z nich. Lékaři bez hranic zajišťují asi 80% veškeré bezplatné antiretrovirové léčby v zemi, pro více než 11 000 lidí, což je neudržitelná a nepřijatelná situace. Pro Lékaře bez hranic je velmi obtížné omezovat příjem pacientů, kteří nutně potřebují léčbu, do léčebného programu, proto usilovně vyzývají vládu i mezinárodní společenství k rychlému zlepšení situace.

HIV je pouze jednou z léčitelných nemocí, která činí z Myanmaru zemi s jednou z nejhorších zdravotních statistik v jihovýchodní Asii. Nejhorším zabijákem je malárie. Počet úmrtí na malárii v Myanmaru se rovná polovině všech úmrtí v celé jihovýchodní Asii. Kromě toho se v zemi každoročně objeví více než 80 000 nových případů tuberkulózy, což je jedno z nejvyšších čísel na světě. Zvyšuje se rovněž počet případů multirezistentní tuberkulózy.

Obyvatelé Myanmaru si nemohou dovolit čekat na další katastrofu, aby byly rozpoznány jejich potřeby. Vláda Myanmaru i mezinárodní společenství si musí uvědomit nutnost rychlého jednání, aby se zabránilo tisícům zbytečných úmrtí.

Humanitární krize v Somálsku se v seznamu Top 10 v jeho jedenáctileté historii ocitla již podruhé.