Otřesené životy: svědectví obětí sexuálního násilí

Žena, 22 let, Burundi

Šla jsem po ulici kolem jednoho domu, násilím mě strhnul muž, vtáhnul mě dovnitř a znásilnil mě. Neznala jsem ho, nikdy předtím jsem ho neviděla. Bránila jsem se, ale byl silnější než já, hodil mě na zem, lehnul si na mě a znásilnil mě. Na druhý den jsem šla k Lékařům bez hranic do centra Seruka, protože jsem měla obavu, že se nakazím HIV. Zdravotní sestra mi dala léky a injekce. To bylo minulý měsíc. Dnes jsem na kontrole. Bojím se HIV a také mám strach o své dítě. Jsem v pátém měsíci těhotenství. Když mě znásilnil, věděla jsem, že jsem těhotná. Moje největší obava byla, že zraní dítě. Je to moje první dítě. Neustále myslím na HIV, na moji největší obavu. Zatím nevím, zda jsem infikovaná, ještě jsem si nedělala test.

Jsem vdaná, ale moje manželství není legálně registrováno. Můj manžel odešel do jiné province a snaží se něco vydělat. Já jsem zůstala zde v Bujumbuře. Takže žiji sama. Pracuji jako švadlena, šiji šaty pro zdejší obyvatele.

Manželovi jsem o znásilnění ještě neřekla, ale řeknu mu to hned, jak ho příště uvidím. Nevím, jaká bude jeho reakce.

Nedávno jsem ve městě viděla muže, který mě znásilnil a když mě uviděl on, utekl. Spáchal zločin, ale nevím, co dělat - jak ho obžalovat - a kromě toho ani nevím, kdo to je. 

Jsem smutná a nemám sílu. Nemůžu dělat věci, na které jsem byla zvyklá. V hlavě mám všechny tyto starosti a mou největší je HIV. Pokaždé, když myslím na znásilnění, napadne mě, že můžu být HIV pozitivní. Nemám klid. A když bude i děťátko HIV pozitivní, nevím, co budu dělat?!

Myslím, že to znásilnění mi přineslo neštěstí. Jsem švadlena, šiji šaty, abych se uživila a všichni moji klienti zmizeli, co jsem byla znásilněna. Můj manžel mi předtím posílal peníze, ale už to nedělá. Nemám co jíst.