© Susanne Doettling/MSF
SAR, Vakaga, 2007.
01.05.2008 | Středoafrická republika Násilí Články

Středoafrická republika: Přehled aktivit 2006/2007

Chronická nestabilita ve Středoafrické republice, zesilovaná jak vojenskými jednotkami rebelů, tak vládními silami, v letech 2006/07 mnohokrát narušila práci Lékařů bez hranic v zemi. 11. června 2007 byly všechny aktivity okamžitě přerušeny, potom co byla smrtelně postřelena dobrovolnice Lékařů bez hranic Elsa Serfass. Po následujících diskusích se všemi stranami konfliktu a pečlivém vyhodnocení prostoru pro humanitární práci byla o měsíc později část aktivit organizace obnovena.

Pokračující boje mezi vládními silami a nejrůznějšími skupinami rebelů na severu Středoafrické republiky způsobily od konce roku 2005 rozsáhlé vysídlení obyvatelstva. Civilisté, podezíraní ze spolupráce s tou či onou stranou, se systematicky stávají terčem útoků ozbrojených skupin či se ocitají v křížové palbě znepřátelených stran. Mnoho vesnic bylo vyrabováno či vypáleno a jejich obyvatelé donuceni uprchnout. Všeobecného bezpráví využívají bandité k útokům na civilisty. K polovině roku 2007 vyhledalo útočiště v sousedním Kamerunu a Čadu přes 70 000 lidí. Dalších až 200 000 lidí se ovšem nadále skrývá v buši, kde jsou vystaveni tvrdým podmínkám. Žijí zde v provizorních přístřešcích bez dek a moskytiér, trpí nedostatkem jídla a čisté vody a nemají přístup ke zdravotní péči.

Zdravotní rizika jsou v takové situaci enormní. Vysídlení obyvatelé jsou obzvláště náchylní k respiračním infekcím a průjmovým onemocněním a jsou vystaveni dalším všudypřítomným nebezpečím, např. hadímu uštknutí. Žijí v permanentním strachu a od svých úkrytů se obávají vzdálit - i kdyby to mělo být jen kvůli vyhledání zdravotní péče. Velká část zdravotnických zařízení je ovšem už beztak dlouho opuštěna.

V letech 2006/2007 se Lékaři bez hranic soustředili na poskytování zdravotnické pomoci postižené populaci prostřednictvím sítě mobilních klinik, nemocnic a zdravotních středisek, a to na severozápadě země v oblastech Kabo, Batangafo, Kaga Bandoro, Markounda, Paoua a Boguila a na severovýchodě v oblastech Birao a Gordil. V roce 2006 uskutečnili více než 145 000 ambulantních vyšetření, prováděli krizové chirurgické zákroky a léčili pacienty mj. s tuberkulózou, HIV/AIDS či spavou nemocí.

Přestože v mnoha oblastech jsou Lékaři bez hranic jednou z mála přítomných humanitárních organizací, byly mnohé z jejich mobilních klinik kvůli bezpečnostní situaci nuceny přerušit svou činnost. Na konci října 2006 zahájila jedna z ozbrojených organizací (UFDR) útok na Birao na severovýchodě země a rychle postoupila na jih. Více než měsíc bylo pro Lékaře bez hranic a další humanitární organizace nemožné dozvědět se něco o situaci a potřebách tamějšího civilního obyvatelstva. Přístup do provincie Vakaga byl konečně umožněn až v polovině prosince a Lékaři bez hranic byli tehdy jediným poskytovatelem zdravotní péče v regionu.

Nedostatek bezpečnosti na severozápadě nicméně trval dál, provázený občasnými útoky a neustávajícím zastrašováním. Během prvních osmi měsíců roku 2007 ošetřili Lékaři bez hranic více než 100 000 pacientů, více než třetinu z nich prostřednictvím svých mobilních klinik. Kvůli hrozbám a všudypřítomnému násilí, včetně cílených útoků proti humanitárním pracovníkům, je stále velice obtížné dostat se s pomocí k obyvatelstvu.

Lékaři bez hranic jsou ve Středoafrické republice přítomni od roku 1997.V roce 2006 zde měli 413 místních a 35 mezinárodních spolupracovníků.